Chalupy

Chaloupky pod horama, co se to stalo s váma...

Do titulu tohoto článku jsem si vypůjčil motiv z krásné české nostalgické písničky. Zdá se mi totiž velmi přiléhavý. Konec 19. a hlavně celé 20. století je dobou, kdy z vesnic a vesniček mizí tradiční dřevěné chalupy, stodoly, kůlny a špejchary. Nahradily je zděné domy, které jsou odolnější, mají lepší tepelné vlastnosti atd. - výhod bychomnašli celou řadu a je samozřejmé, že jim lidé začali dávat jednoznačně přednost. Chalupy přirozeně pomalu mizely i z údolí a kopců Podkrkonoší. I když jich zde ještě stále stojí více než v ostatních regionech Česka, je to pouhý zlomek původního stavu. Podívejme se na osudy chalup v Bradlecké Lhotě.

Čp. 1 - hospoda (U Zvonku)

I bývalá hospoda byla původně dřevěnou chalupou. Už první zprávy z druhé poloviny 16. století o ní hovoří jako o krčmě. Během 16. a 17. století se v čp. 1 vystřídala celá řada hostinských a jejich úplný výčet by byl zbytečný. Roku 1700 byla v hospodě postavena nová světnice a roku 1704 stodůl-ka. Jakékoli podrobnější zprávy o podobě chalupy chybějí, a tak si o jejím vzhledu nemůžeme udělat žádnou konkrétnější představu. Již roku 1732, za hostinského Karla Procházky, byla dřevěná chalupa přestavěna na kamenný dům. Po jeho smrti koupil hospodu jeho synovec Jan Kykal a od něho roku 1793 jeho zeť Jiří Žďárský. Rodina Žďárských vlastnila hospodu po tři generace až do roku 1857. Ve druhé polovině 19. století se majitelé rychle střídali, přičemž za Karla Krejčího 13. 10. 1877 hospoda vyhořela.

Z posledních majitelů můžeme jmenovat Josefa Mrázka z lhotecké hájenky (s ženou Kateřinou), který koupil čp. 1 roku 1903. Roku 1925 získal hospodu Václav Kalvach s ženou Marií ze Železnice (za 70.000,- Kč). O tři roky později ji prodali za 117.000,- Kč Františku Vikovi a jeho ženě Boženě z čp. 37. (Rodina Vikových žila ve Lhotě již od roku 1626, kdy se do čp. 37 přiženil Eliáš Vik ze Syřenova.) František Vik zde čepoval pivo více než 40 let až do roku 1969, kdy zemřel. (Nejprve jako majitel, a od roku 1955, kdy hostinská živnost přešla na Jednotu v Semilech, jako vedoucí.) Hostinskou se poté stala jeho manželka. Roku 1971 byla zbourána cihlová lednice a r. 1975 zřízena nová elektrická síť. Poslední půllitry s pěnivým mokem zde Božena Viková plnila roku 1978 - 22. 9. 1978 totiž ve věku 79 let náhle zemřela.

Končí tak minimálně 400 letá historie čp. 1 jako hospody. Sál hospody čp. 1 sloužil i jako kulturní centrum obce a to až do dokončení kulturního domu. Sehráno zde bylo bezpočet divadelních her - od roku 1900 zde hráli lhotečtí ochotníci, o šest let později se k nim přidal divadelní odbor spolku "Havlíček" a hasiči a r. 1920 i místní Sokolové. Poslední hra "Pivovar v Sojkově" byla sehrána r. 1962. Od roku 1922 cvičil na sále Sokol. Navíc se zde pořádaly silvestry, večírky, taneční zábavy, besídky a promítal se zde biograf. Šenkovna byla přirozeným místem pro schůze spolků. Dnes jsou prostory čp. 1 přestavěny.

Čp.2 - rychta

Tato chalupa byla postavena mezi roky 1654 a 1681 a to asi třicet metrů od svaté trojice přes státní silnici. Krátce po svém vzniku vyhořela a nová byla postavena po r. 1689. Během staletí prodělávala jen nutné opravy opotřebovaných částí a drobné přestavby. I proto byla vybrána, aby na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze r. 1895 reprezentovala lomnický region. Její typický architektonický ráz věrně ztvárnil lhotecký truhlář František Čejka (z čp. 49) v modelu, který pro účely výstavy vyrobil. Velmi zdařilý model podkrkonošské chalupy se v Praze líbil natolik, že byl po výstavě převezen do nově vzniklého Národopisného muzea v zahradě Kinských na Smíchově. Zde ho nepotkal osud většiny sbírkových předmětů a neskončil v depozitáři, ale byl umístěn přímo v expozici. Poslední obyvatelkou této chalupy byla paní Božena Krausová. Narodila se zde r. 1876 a zemřela ve stáří 86 let 25. října 1962.

Poté zůstala chalupa neobydlená a r. 1964 se jí propadla asi třetina střechy. O čtyři roky později se Památkový ústav v Praze rozhodl, že lhoteckou rychtu zachrání a převeze do Strážného, kde mělo vzniknout nové muzeum lidové architektury. Ještě téhož roku (1968) byl připraven transfer (zpracována fotodokumentace, každé prkénko popsáno a označeno plechovým štítkem). K samotnému rozebrání a převozu došlo až r. 1972. Důvodem tohoto zdržení bylo, že záměr vybudovat nové muzeum ve Strážném nebyl nakonec realizován. Proto Lhotecká rychta skončila v Kouřimi, kde se sbírají objekty z celých Čech. Vidět ji zde návštěvníci mohou od r. 1981. Do její světnice byl nakonec umístěn i výše zmiňovaný model přenechaný z pražských sbírek.

České skanzeny se v dnešní době po vzoru zahraničních snaží přilákat návštěvníky různými akcemi, ve kterých předvádějí činnosti ze života staré vesnice. Jeden takovýto projekt - pečení chleba v peci - se stal osudným i pro rychtu z Bradlecké Lhoty. Vzniklý požár chalupu výrazně poškodil (zničená střecha a podkroví) a její renovace si vyžádala značné finanční prostředky. Od roku 1999 má tak lhotecká rychta v kouřimském skanzenu novou střechu, která je věrnou kopií té původní. Mnoho fotografií Bradlecké rychty najdete ve fotogalerii.

Čp. 3 (U Luňáků)

Tato chalupa byla postavena před rokem 1727 Václavem Novoveským. Od tohoto roku patřila chalupa rodině Braborcových až do roku 1874, kdy se Ferdinand Braborec odstěhoval do Rakous. Chalupu prodal Tadeáši Grofovi z Čisté. Roku 1895 připadla jeho zeťovi Antonínu Jenčkovi a jeho manželce Marii. Roku 1913 kupuje čp. 3 Josef Blažek (z čp. 54) s manželkou Marií (rozenou Šálkovou z Holenic) a roku 1922 Antonín Luňák s manželkou Amálií (z čp. 62). Dřevěná chalupa zde stála až do r. 1964, kdy se ji Antonín Luňák rozhodl přestavět na zděný domek. Přestavbu provedl jeho syn Bohuslav Luňák, který nahradil dřevěné stěny jednu po druhé cihlami, zvýšil strop, vyměnil okna atp.

Čp. 4

Chalupa byla postavena Václavem Kozákem roku 1743. Po jeho smrti roku 1758 se ujal stavení jeho zeť Václav Svoboda. Jeho potomci vlastnili chalupu až do roku 1864, kdy ji vydražil Jan Černý. O rok později ji od něho koupil Josef Rudolf a roku 1907 jeho syn Josef Rudolf ml. Ten zde žil až do své smrti (r. 1930). Když o pět let později zemřel i jeho syn Václav Rudolf, koupili chalupu Václav a Anna Kulštejnovi. Jejich dcera Anna si vzala Josefa Svobodu z Moravy a Anna Svobodová zde žila až do r. 1996, kdy zemřela.

Čp. 5

Členové rodiny Šturmových se připomínají v čp. 5 již roku 1573 a žili zde asi do poloviny 17. století. Od roku 1688, kdy koupil chalupu Jan Kozák, žila zde tato rodina až do roku 1882. Toho roku získal stavení po Jiřím Kozákovi jeho zeť Josef Luňák (z čp. 44) s manželkou Františkou. Josef Luňák byl starostou obce v letech 1891 - 1902 a jeho podpis najdeme mj. i na svolávací listině ustanovující schůze Sboru dobrovolných hasičů. Po jeho smrti roku 1912 převzal chalupu jeho syn Josef Luňák ml. s manželkou Annou, rozenou Šmídovou. R. 1922 bylo u sušírny na ovoce zbudováno stavení čp. 72 jako výměnek. Roku 1950 zemřel Josef Luňák a hospodářství po něm převzal jeho syn Josef a dcera Anna. Tato chalupa, jako jedna z posledních ve Lhotě, zůstává zatím ve své původní dřevěné podobě.

Čp. 6

Starý grunt č. 9 po Adamu Šturmovi koupil r. 1600 od jeho dětí Jan Pernikář. Od něho Martin Harus a r. 1680 Matěj Michek. Rodina Michků zde žila až do r. 1751, kdy chalupu koupil Václav Jenček. R. 1789 přešla chalupa na jeho syna Jana Jenčka a v přímé linii dále na Václava a Josefa Jenčka. R. 1873 koupil chalupu při dražbě Václav Vandr z Lomnice. Chalupa vyhořela v květnu o rok později. Ještě téhož roku (1874) koupil chalupu Antonín Babák s manželkou Marií za 5500 zlatých. R. 1877 uzavřeli směnnou smlouvu za mlýn čp. 41 Josef Sedláček s manželkou Josefou. R. 1919 přešla chalupa na jejich zetě Karla Šprdlíka a jeho¨ ženu Vilemínu za 12000 Kč. R. 1945 převzali chalupu syn Karel Šprdlík s manželkou Hanou.

Čp. 7

Majitele tohoto popisného čísla můžeme vystopovat do 16. století. Pro tehdejší grunt č. 11 se uvádí v roce 1583 kupní smlouva, podle které prodal Vojtěch, syn Matěje ze Soběraze, grunt Janu Honsovi. Další majitelé byli Pavel Kameník, Matouš Zelenka a Václav Kura. Po jeho smrti r. 1677 koupil chalupu Jiřík Michek. Tato rodina držela chalupu opět několik generací. Po Jiříkovi se stal majitelem jeho syn, rovněž Jiřík, po něm Václav a nakonec jeho syn, také Václav. Po něm zůstala vdova a nevlastní otec dětí Michků nově vystavěl celou chalupu r. 1778 pro svého pastorního syna Josefa Kloboučka. Po něm zde od r. 1811 hospodařil Ignác Klobouček. R. 1845 prodali dědicové chalupu Josefu Věchetovi, který ji o devět let později prodal manželům Pavlovi a Františce Janatovým. Majitelé se i nadále rychle střídali - r. 1861 Josef a Marie Mečířovi, r. 1863 Josef a Anna Pavlovi.

Po vdově Anně Pavlové (znovu provdané Svobodové) převzal chalupu r. 1894 zeť Jan Pokorný z Nové Vsi. Po něm koupil chalupu František Novotný (z čp. 20) a jeho manželka Marie (rozená Blažková z čp. 9) za 1190 zlatých. R. 1928 syn František Novotný, zedník, rozbořil staré stavení a na jeho místě postavil nové zděné. R. 1930 se František Novotný oženil s Marií Dřenkovou z Chlumu. Jejich dceru Olgu si vzal Jiří Beneš (z čp. 20), který se tak do čp. 7 přiženil.

Čp. 8

R. 1831 od otce Jiřího Jenčka převzal chalupu za 120 zlatých jeho syn Josef Jenček. Od něho přešla roku 1880 na prvorozeného syna Josefa. Po něm přešla chalupa na dceru Marii Jenčkovou a po její smrti r. 1918 koupil veškeré nemovitosti vdovec Josef Kazda. O rok později, po jeho smrti, přešla za 900 K chalupa na jeho otce Josefa Kazdu. R. 1921 koupila Marie Jechová chalupu s polem za 6800 Kč. Chalupa vyhořela do základů 24.4. 1923. M. Jechová se rozhodla spáleniště se všemi pozemky prodat. Koupil ho za 3000 Kč hostinský z čp. 61 Josef Matouš se ženou Žofií. Postavil na tomto místě vilu a r. 1927 předal hospodu natrvalo synovi a do čp. 8 se odstěhoval.

Po smrti manželů Matoušových (1932) byla na domek uvalena dražba lomnickou spořitelnou. Domek koupila až roku 1934 Občanská záložna v Lomnici a od ní Antonín Kraus (tkalcovský mistr z Brda) s manželkou Annou. Manželé byli bezdětní, a tak po nich přešel domek na jejich synovce Pavla Hnyka z Jablonce nad Jizerou a jeho manželku Věru ze Želech.

Čp. 9

První dochovaná kupní smlouva čp. 9 (bývalý grunt č. 12) je z roku 1604. Tehdy ho od tří sourozenců Kameníkových koupil Jan Spěváčem, od jeho vdovy Anny r. 1618 Jan Franc z Ústí. Ten ji o tři roky později prodal Pavlu Zedníkovi a jeho vdova Jiříkovi Rotštejnskému. V 17. století chalupu držel ještě Havel Slovák, poté jeho zeť Václav Kunc a Václav Vacek (1686). Od V. V. koupil chalupu r. 1701 Jiří Vik. Tomu chalupa r. 1703 úplně vyhořela, a tak musela být znovu vystavěna. R. 1707 byl majitelem Martin Tvrzský, r.1727 Jiřík Zikmund a r.1741 jeho syn Václav Zikmund. R. 1742 se k jeho vdově Mandaleně přiženil Jan Habřinský. Mandalena ovdověla ještě jednou, r. 1750, ale opět se vdala, tentokrát za Václava Babáka. R. 1767 přešla chalupa na jeho zetě Josefa Blažka a r. 1800 na jeho syna, rovněž Josefa a r. 1830 na jeho syna, který se jmenoval také Josef. Od něho získal r. 1876 čp. 9 syn František a r. 1896 jeho syn František. Po Františku Blažkovi převzal hospodářství Jindřich Blažek s manželkou Annou (roz. Trojanovou z Doubravice). Měli čtyři děti, z nichž v čp. 9 nikdo nezůstal.

Čp. 10

Nejstarší doložená kupní smlouva na čp. 10 (staré gruntovní číslo 13) je z roku 1570, kdy ho od Ondřeje Vondráka ze Zámezí koupil Jíra Jirka. Další je z r. 1590, to grunt od Havla Nováčka koupil Michal Krieger. Od něho r. 1594 získal usedlost Jiřík Zelenků. Od r. 1600 do r. 1667 ve gruntu hospodařila rodina Vávrů z Ústí. První z nich byl Tobiáš a poslední Jiřík, od kterého chalupu s pozemky koupil Matěj Hradecký. Po něm grunt získal syn Jiřík Hradecký. Když r. 1716 zemřel, usedlosti se ujal Jiřík Rejha. Ten držel grunt 17 let a poté ho koupil Matěj Vojáček.

R. 1762 se hospodářství ujal syn Václav Vojáček. Ten o rok později zemřel a v chalupě zůstala jeho vdova Kateřina. R. 1772 se v chalupě vzpomíná vdova Anna Vojáčková (snad po synovi Kateřiny?), která pro nedostatek prostředků nemohla udržovat velké hospodářství a koupila si chalupu čp. 27 od Jana Čejky, který se naopak nastěhoval do čp.10. R. 1833 získal usedlost Ignác Šourek a r. 1873 Jan Milický. Po něm byl držitelem hospodářství jeho zeť František Pekárek (1893) z Lomnice (byl v letech 1911-1918 starostou obce) s manželkou Marií. Po jeho smrti (1919) vdova Marie s dcerou Marií. Roku 1927 se Marie Pekárková provdala za Stanislava Crhu z Nové Vsi n.Pop. a ten se stal novým hospodářem na č.p. 10. Roku 1933 Stanislav Crha postavil obytnou místnost, síň sklep a kolnu. Roku 1955 se jeho syn Stanislav oženil s Libuší Kozákovou ze Železnice.

R. 1955 přistavěl vpředu ve štítě 2 obytné místnosti a o rok později převzal hospodářství. R. 1968 přistavěl k domu nástavbu bytu. Nyní i syn Milan Crha s rodinou.

Čp. 11

Pro tento bývalý grunt č. 14 známe v 16. století tři majitelé. Byli to Jan Votroubek (do r. 1570), Šimon Pustův (1570-1589) a Havel Prokůpkův z Tample (po r. 1589). Další známá kupní smlouva je až z r. 1666, kdy od Pavla Blažka získal grunt jeho syn Jan Blažek. Od něho jeho syn Václav Blažek (1697). Roku 1742 byl grunt rozdělen na dvě části, a vznikla tak dnešní čp. 11 a 12. V čp. 11 zůstal zeť V. Blažka Karel Svoboda. Od něho r. 1773 jeho nejmladší syn Jan Svoboda. R. 1777 převzal sešlou chalupu jeho bratr Václav Svoboda. R. 1791 se musel pro špatný stav stavení ujmout opět Jan Svoboda. R. 1816 Jan Babák a Františka, r. 1818 František Blažek, r. 1865 jeho syn František Blažek a Kateřina. R. 1867 Václav Chlumský a r. 1877 koupil chalupu se zbytkem pozemků Antonín Rychlovský. Téhož roku chalupa vyhořela. R. 1882 koupil čp. 11 František Buchar (z čp. 17), r. 1907 nezl. syn František Buchar ml., r. 1916 Josefa Podzimková a r. 1925 Jan Vaněk a Františka (část louky si J. Podzimková nechala pro stavbu domku čp. 75).

Čp. 12

R. 1742 získal chalupu s polovicí pozemků od Václava Blažka Jan Babák ml. Ten r. 1773 zemřel a zůstala po něm vdova Anna. Ta nemohla obhospodařovat celé stavení, a proto se znovu vdala, tentokrát za Jana Svobodu. R. 1791 dosáhl Jiřík Babák právních let a čp. 12 se ujal. Otčímu Janu Svobodovi prodal na svém pozemku místo pro vystavění chalupy (čp. 13). R. 1827 se ujal chalupy čp. 12 Václav Babák a r. 1852 Antonín Babák. R. 1874 Antonín Dlouhý a Františka a dle trhové smlouvy z 16.7. 1910 jejich zeť Josef Zajíc z Košova s manželkou Annou.

Děti: Václav a Jaroslava. Václav se později oženil se sl. Bláhovou z Kyjů a dcera Jaroslava se provdala za Oldřicha Fučíka z čp. 44 - zahradníka (zahradnictví v Železnici). Syn Václav byl za okupace vězněn v koncentračním táboře v Amberku, domů se však naštěstí vrátil. Josef Zajíc byl truhlářem a při tom pracoval na menším hospodářství. Roku 1965 si manželé Oldřich a Jaroslava Fučíkovi v č. 12 u rodičů Jar. Fučíkové postavili k původní dřevěné chalupě přístavbu a nástavbu z tvrdého materiálu, kam se pak přestěhovali z čp. 44. Nyní vnuk Oldřicha a Jaroslavy Fučíkových Bronislav Tomeš s rodinou.

Čp. 13

R. 1791 Jiří Babák odprodal od své chalupy pozemek Janu Svobodovi, který na něm vystavěl čp.13. R. 1815 se ujal chalupy Václav Svoboda a r. 1888 Františka Svobodová. R. 1904 koupil chalupu Josef Blažek st. (z čp. 54) a od něho r. 1921 Josef Blažek ml. (z čp. 3) a Marie, rozená Šálková z Holenic. Měli dva syny Josefa a Františka. 10. října 1928 o 3. hod. odpoledne vypukl v této chalupě požár. Majitelé Blažkovi bydleli v té době v Lomnici, kde byl Josef Blažek zaměstnán jako cestmistr. V domku bydlela rodina Havlova. Týž den pracovali Havlovi v tkalcovně v Lomnici.

Sousedé i hasiči se snažili, ale domek celý shořel. Nájemník přišel o vše, jen něco nábytku a šicí stroj se vynesl. Roku 1937-8 postavil Josef Blažek nový kamenný domek čp. 13. Roku 1941 se syn František oženil s Jarmilou rozenou Efenberkovou z Lomnice nad Popelkou. Roku 1942 zemřel Josef Blažek st. ve věku 68 let. Roku 1952 zemřel Josef Blažek cestmistr stár 67 roků. (Jelikož bylo v obci více rodin se jménem Blažků, domy, kde bydleli, měly svého času své přívlastky. V čp.13 se tak říkalo U cestmistrů.) Téhož roku převzali domek syn František a Jarmila Blažkovi.

Roku 1957 byl domek omítnut. Roku 1969 byl zřízen u břehu potoka před domkem čp. 13 taras ze žulových kamenů. Nyní i syn Jiří s manželkou Lenkou (roz. Rudolfovou z Kyjů).

Čp. 14

První písemná zmínka o tomto bývalém gruntovním čísle 15 je z druhé poloviny 16. století. R. 1579 od Jana Votroubky usedlost koupil Martin Němec za 28 kop a o pět let později ji prodal za stejnou cenu Václavu Honzů. (Ten byl v letech 1595-1600 lhoteckým rychtářem.) R. 1619 od Martina Honzáka (patřičně rozšířený o mnoho nemovitostí) koupil grunt Jiřík Pešek. Další kupní smlouva je až z r. 1680, kdy Jakub Vacek prodává Jiříku Prokůpkovi. Od něho r. 1709 syn Jan Prokůpek. Ten však zemřel mlád a zůstala po něm vdova Kateřina a tři děti. Kateřina se znovu vdala r. 1717 za Michala Habřinského, se kterým měla další dvě děti.

Ani ten však na gruntu dlouho nehospodařil, a tak se r. 1722 vdává Kateřina potřetí, tentokrát za Václava Honzáka. R. 1759 od něho chalupu koupil jeho zeť Jan Klobouček. Ten se svou manželkou neměl žádné potomky a po jejich smrti tak podle práva měl majetek připadnou vrchnosti. Ta ji nabídla k odprodeji přátelům zemřelým. Zájemci byli čtyři a mezi nimi se rozhodlo losováním. To vyhrál Václav Kozák a stal se tak novým majitelem. R. 1810 potom Jan Kozák. R. 1856 chalupu koupil František Bažant, r. 1876 Jan Bažant (s manželkou Josefinou). 17.12. 1900 při velkém požáru shořela chalupa i s hospodářskými staveními. Nová chalupa byla vystavěna na místě shořelé stodoly a nová stodola v místě po staré chalupě. R. 1913 syn Jan Bažant s manželkou Emilií (roz. Luňáková z čp. 5). Roku 1935 předal Jan Bažant hospodářství synovi Josefovi ještě svobodnému.

Roku 1936 byla postavena nová kolna na pilířích. Roku 1942 se mladý hospodář Josef oženil s Marií Kočárkovou z čp.76. Měli dvě děti, Jaroslavu a Josefa.

Čp. 15

R. 1619 od otce získal tuto chalupu (gruntovní číslo 16) syn Martin Honzák. Od něho ji r. 1626 koupil Jiřík Kašparů. Další záznam změny majitele je z r. 1666, kdy po smrti Martina Krejčího přešel majetek na syna Mikuláše Krejčího. R. 1689 zde vystavěl novou chalupu a o dva roky později ji prodal Martinu Babákovi. R. 1717 syn Jan Babák. Od něho r. 1759 zeť Josef Horčičko. Nezletilý syn zemřelého Karla Babáka Jan však má míti přednost před dětmi J. Horčičky při stanovení dalšího hospodáře. R. 1791 Jan Babák ml. dospěl a od otčíma chalupu převzal. Ten zemřel r. 1794 a zanechal po sobě dvě děti a vdovu Kateřinu. Ta se znovu provdala za Václava Svobodu, který měl vést hospodářství do doby dospělosti Jana Babáka nejml. To nastalo r. 1815 a r. 1847 převzal chalupu jeho syn, opět Jan. Spoluvlastnicí Anna, roz. Žíláková.

R. 1858 Václav Svoboda a Kateřina. R. 1876 František Svoboda a r. 1877 spoluvlastnicí Anna Svobodová. R. 1923 celé stavení vnučka Anežka Svobodová (r. 1925 provdána za Lad. Mizeru z čp. 22). R. 1924 starou chalupu rozbořili a o něco severněji postavili nový cihlový domek. R. 1926 se Lad. Mizera znovu oženil s Lidmilou Lacinovou z čp. 64. Syn Ladislav bydlel v čp. 15 do r. 1957. Dcera Naděžda se roku 1963 provdala do Pardubic. Nyní slouží domek k rekreačním účelům.

Čp. 16

Někdy v první polovině 18. století zdědil chalupu po Václavu Janďourkovi syn Jan Janďourek. R. 1761 jeho syn Karel. Ten odkázal r. 1796 chalupu Kateřině Kozákové. Stavení potřebovalo nutně opravu, na kterou neměla Kateřina sdostatek prostředků, a chalupu tak musela prodat. Koupil ji od ní r. 1800 soused Jan Čejka pro syna Václava Čejku. R. 1847 Josef Čejka s manželkou Barborou (roz. Kracíková z Ploužnice), r. 1855 Jan Kozák, r. 1867 Antonín Dlouhý a Anna a r. 1877 Václav Prokeš a Františka. R. 1921 chalupu koupil Josef Nýdrle s manželkou Aloisií. R. 1928 Josef Nýdrle, mistr pekařského řemesla, pronajal si u svého bratra Fr. Nýdrle v čp. 60 místnost, kterou vybavil pecí, a provozoval tu pekařství. A že pekl dobrý chléb, nasvědčuje i to, že ho vozil i do Lomnice, kde bylo pekařů mnoho. R. 1952 J. Nýdrle zemřel ve věku 69 let. Jeho manželka Aloisie Nýdrlová zemřela r. 1963 ve věku 83 let. Stavení zdědil jediný jejich syn Josef Nýdrle, který se odstěhoval s rodinou do Jičína. Čp. 16 je od té doby bez trvalého obydlení.

Čp. 17

V 18. století od Jana Michka koupil barák Jan Svoboda. Od něho r. 1758 Jan Kejzlar a r. 1776 Václav Čejka. R 1807 Václav Čejka (syn), r. 1828 Václav Prokeš a r. 1840 Václav Svoboda s manželkou Annou. Od nich r. 1855 Josef Svoboda. R. 1858 koupil chalupu Jan Babák s manželkou Annou, r. 1873 Antonín Buchar a Františka a o tři roky později je majitelem František Buchar. R. 1882 získal chalupu Václav Jenček a r. 1889 Antonín Václavec. Od něho koupil tento chatrný domek syn sousedů Josefa a Aloisie Nýdrlových – Josef Nýdrle.

R. 1949 bylo čp. 17 zbořeno. Staré usedlosti měly nejdříve svá gruntovní čísla, která pokud existují, jsou v textu uváděna. Se vzrůstajícím počtem stavení a zánikem některých z nich nastala potřeba chalupy přečíslovat a ucelit číselnou řadu. Vznikla tzv. stará čísla. Ze stejného důvodu se přečíslovávalo ještě jednou v minulém století a tato čísla platí dodnes. Někde u zástružku existovala kdysi ještě jedna chalupa, která měla staré čp. 17. Jediný záznam o ní je z r. 1796, kdy Václav Zámečník vystavěl svým nákladem chalupu na obecním místě. Z jakého důvodu byl později domek zrušen, nevíme.

Čp. 18

Chalupu čp. 18 vystavěl vlastním nákladem Josef Horčička na obecním pozemku. R. 1796 převzal chalupu jeho syn Václav Horčička za 50 zl. R. 1834 Josef Horčička za 140 zl., r. 1864 Jan Kazda s manželkou Františkou za 100 zl. R. 1877 přikoupil majitel ke stavení pole na Matlově. R. 1880 Jan Gaisl s manželkou Františkou. R. 1891 byla na barák vypsána exekutivní dražba a chalupu koupil Václav Kovařic, obchodník lihovinami v Železnici a ještě téhož roku ji prodal Josefu Rolcovi. R. 1894 Antonín Horčička a Františka (roz. Blažková z čp. 9). Roku 1931 zemřel Antonín Horčička. R. 1932 převzal polovici domku po otci syn Antonín – za 2000 Kč.

Roku 1932 se Ant. Horčička oženil s Marií Šenkýřovou. R. 1940 zemřela Františka Horčičková a téhož roku převzali Antonín Horčička a jeho manželka Marie druhou polovinu domku po matce. R. 1933 byla do domku zavedena elektřina, r. 1941 došlo k přestavbě domku (nová střecha – eternitová, tvrdá omítka zvenčí), r. 1947 byl zaveden vodovod. R 1950 Antonín Horčička rozbořil starý dřevěný domek a na tom místě postavil polovičku domku z tvrdého materiálu, druhá část byla postavena roku 1957 a r. 1961 byl celý domek omítnut.

Čp. 19

Chalupa čp. 19 byla dostavěna r. 1762. Od Jiřího Endryse ji koupila Kateřina Endryska. K ní se přiženil o rok později Jan Blažek. Jejich dceru Kateřinu si vzal Václav Kovář a stal se tak novým majitelem. R. 1835 na krátkou dobu vlastnila čp. 19 Anna Kovářová spolu s manželem Ignácem Rosenbergem. Ještě téhož roku chalupu koupil František Blažek s manželkou Dorotou (roz. Kracíkovou). R. 1875 syn Josef Blažek s manželkou Marií za 280 zl., později s druhou manželkou Františkou (roz. Kuntovou z Nové Vsi). R. 1926 dle trhové smlouvy syn Josef Blažek s manželkou Marií (roz. Brožková z Lomnice) za 4000 Kč. R. 1959 Josef a Anna Blažkovi vyměnili na domku doškovou střechu za novou.

Při této příležitosti sundali ze štítu prkno, tzv. záklop. Prkno bylo již vetché, léta na dřevě vyvstalá, barva vybledlá, jen místy zřetelná, dlouho J. Blažek a soused p. Horčička luštili 200 let starý nápis. Černým písmem na bílém podkladě zde bylo lidovým švabachem napsáno (překlad): Pochválen buď Ježíš Kristus, žehnej Pán Bůch domu tomu, vystavěl jsem nevím komu, nejraději bich tomu bil bich v tom milý Kristus pobil. Nákladem Josefine za muže Jana Blažka. 19. máje 1762) . Záklop byl r. 1966 odevzdán do železnického muzea.

Čp. 20

R. 1742 vystavěl Václav Endrys chalupu čp. 20. R. 1763 koupil chalupu Václav Zámečník. R. 1821 syn Václav Zámečník. R. 1831 Jiří Bílek za 252 zlatých, r. 1850 Jan Erban za 200 zl., r. 1868 František Novotný z Újezdce s manželkou Viktorií, roz. Fučíkovou z Nové Vsi. R. 1906 syn Josef Novotný s manželkou Annou. R. 1923 koupil chalupu včetně polí v Železnici a na Kyjích za 41000 Kč Josef Pavlišta s manželkou Františkou. Téhož roku získal chalupu s polem na Kyjích za 26000 Kč Jaromír Beneš s manželkou Marií. R. 1945 převzal domek a pole syn Bohuslav s manželkou Emílií. Dnes syn Jaromír s manželkou Evou.

Čp. 21

První zprávy o chalupě čp. 21 jsou z poloviny 18. století. Tehdy ji od Doroty Záveské koupil Jiří Svoboda. Ten ji roku 1763 předal synu Janovi. Od něho získal chalupu Jan Červený z čp. 32. R. 1811 se majitelem stal jeho zeť Josef Čejka s manželkou Annou. R. 1836 jeho syn, rovněž Josef a od něho r. 1861 zeť Václav Nožička s manželkou Františkou (za 165 zl.). R. 1910 Josef Šmejkal s manželkou Marií a r. 1913 Josef Kůtek s manželkou Františkou (rozená Poláčková z č. 30). Roku 1934 převzal domek syn Josef Kůtek a jeho manželka Ludmila - rozená Václavcová z č. 63. Starý domek byl rozbourán a postaven nový kamenný. Dále syn Josef a Ludmila (rozená Morávková z č. 58). Dnes rodina Hercíkova.

Čp. 22 – Hoření mlýn

Záznamy o čp. 22 sahají až do r. 1589. Tehdy koupil usedlost Václav Pusta se švagrem Matoušem. V kupní smlouvě se mluví pouze o gruntu, takže se můžeme dohadovat, že zde tehdy mlýn ještě nestál. R. 1599 od Václava Pusta se syn Matouš Pust ujal mlýna (což je zdůrazněno) za 105 kop. Hoření mlýn byl tedy s největší pravděpodobností vystavěn v posledním desetiletí 16. století. V následujícím století se majitelé rychle střídali, tak jak jim obec města Jičína mlýn prodávala a na přelomu 16. a 17. století byl mlýn již notně zchátralý.

Vrchnost dala vystavět nový a roku 1718 ho prodala Václavu Novoveskému (i s novou vodní pilou a samozřejmě s podmínkou, že pokud v něm nebude řádně hospodařit, přenechá ho jinému). Ten zdokonalil i systém náhonů, který vedl od čp. 54 (U Splavu) horem přes Zástružek (mezi čp. 61 a 15) a za čp. 18, 20, 21 strouhou až na mlýn-ské vantroky. Stalo se tak r. 1725 – důkazem pro to je kámen s nápisem a letopočtem, který se při přestavbě sesutého splavu r. 1915 našel. Václav Novoveský se však nedožil vysokého věku a roku 1735 se stal novým majitelem Jan Jeníček (přiženil se k vdově Lidmile). Od něho mlýn r. 1758 koupil Jan Janďourek.

Rodina Janďourkova zde hospodařila až do r. 1831. K mlýnu přistavěli ještě stodolu, protože vlastnili i veliké pole u Železnice. Po nich mlýn koupil Ignác Dix s manželkou Rosalií. R. 1841 Václav Láska a r. 1865 Jan Mizera za 7075 zl. R. 1889 František Mizera a r. 1919 Albína Mizerová. R. 1927 František Frýba s manželkou Františkou za 65000 Kč. R. 1938 majitelem Josef Kudrnovský, který mlel až do r. 1945. V tomto roce pronajal mlýn Janu Kovářovi z Lomnice (sám však v mlýně zůstal), který mlel do r. 1948. Toho roku se ve mlýně mlelo naposledy. (Celkem se zde tedy mlelo tři a půl století.) R. 1960 Josef Kudrnovský zemřel a jeho synové pronajali budovu lhoteckému JZD, které v něm zřídilo skladiště obilí a roku 1961 mlýn koupilo.

Všechno mlýnské zařízení bylo tehdy odstraněno, mlýnské kolo vysoké 9 m v průměru se rozmontovalo a z mlýna zůstala jen budova a jméno. Ve mlýně bydleli ještě Čížkovi (od r. 1954) a Kykalovi (od r. 1964). Dnes je mlýn kompletně přestavěn a slouží jako penzión „Bradlec". Historie Hořeního mlýna patří mezi lhoteckými usedlostmi k nejbohatším a nejzajímavějším, jak už to u podobných objektů bývá.

Čp. 23

Koncem 18. století postavil tuto chalupu Václav Morávek. R. 1818 Anna Morávková, r. 1843 i Josef Dušek. R. 1844 Ant. Šolc s manželkou Annou Kozákovou. R. 1874 se stavení ujal Antonín Šolc ml. a o rok později chalupa vyhořela. Po požáru ji koupili Josef a Barbora Krejčí za 810 zlatých. R. 1903 Anna Smolíková s manželem Václavem. Roku 1920 byla k chalupě přistavěna stodola. R. 1931 zemřel Václav Smolík a domek převzal syn František Smolík a jeho manželka Anna rozená Haratická ze Železnice. František Smolík zřídil v domě vodovod a r. 1955 přistavěl k domu prádelnu. Dnes chalupa slouží jako rekreační objekt.

Čp. 24

Jde o jednu z nejstarších usedlostí ve Lhotě, vždyť první písemná zmínka o tomto gruntu je již z r. 1588. Tenkrát statek kupoval od manželů Pavla a Marty Machoňových purkmistr města Jičína. R. 1600 koupil Jan, syn Pavla Machoně, grunt zpět, ale již bez lesů, pouze s malým hájem od chalupy po studánku. Po smrti Jana Machoně r. 1615 se statku ujal Jiřík Syrový, ale musel se postarat o Janovy děti – dcerám zaplatit svatební výbavu (včetně jedné roční jalovice) a synovi dopomoci k vyučení se řemeslu. J. Syrový však hospodařil na statku necelé čtyři roky a po jeho smrti r. 1619 se gruntu ujal Václav Prchlý.

Ten zde hospodařil po celé nelehké období třicetileté války až do r. 1681, kdy statek připadl jeho zeti, Janu Krejčímu. R. 1705 od Jana Krejčího jeho syn Václav. Po něm se čp. 24 ujal syn Václav a druhý syn Martin si vystavěl na otcově pozemku chalupu čp. 25. Po smrti Václava Krejčího byl majitelem statku syn Jiřík Krejčí se ženou Kateřinou. Ta však brzo ovdověla a do statku se přiženil Václav Morávek (r. 1771) a do dospění Kateřinina syna Václava Krejčího (r. 1789) v čp. 24 hospodařil. R. 1821 jeho syn František Krejčí a r. 1843 jeho syn František Krejčí. R. 1868 snacha Marie Krejčová (roz. Laušmanová). R. 1904 dcera Albína, která se provdala za Antonína Havlíka z Běchar, jenž byl starostou Lhoty v letech 1923-28. Dětí měli devět, byli to Václav, Albína, Marie, Anna, František, Antonín, Jaroslav, Božena, Jůlie. R. 1928 zemřel Antonín Havlík ve stáří 57 let. Po jeho smrti hospodařila vdova Albína s dětmi, které ještě zůstaly doma. R. 1928 byl zřízen vodovod do stavení samospádem ze studánky pod Machoňovou hůrou - vzdálenost asi 250 metrů. Téhož roku zřízena pro domácnost a hospodářství elektřina.

R. 1933 zřízena kolna pro stroje a řezárna. Antonín Chmelík, Chalupa čp. 25 (nahoře statek čp. 24) R. 1946 se syn Václav Havlík oženil s Marií Vitvarovou z Oujezdců a téhož roku převzal usedlost. R. 1949 za doškovou střechu na stavení dána nová střecha eternitová. Dosud stavba této usedlosti byla dřevěná. Hospodář Václav Havlík v r. 1958 nahradil zdi tvrdým materiálem. R. 1975 ovdověl a žil zde nadále sám. Dnes Zbyněk Boháč ze Železnice.

Čp. 25

Od Martina Krejčího vystavěnou chalupu převzal r. 1733 Jan Krejčí. R. 1773 vdovu Kateřinu Krejčovou pojal za manželku Jiří Vik. R. 1801 od něho chalupu koupil manžel jeho jediné dcery Anny, Václav Blažek. R. 1832 Josef Blažek a r. 1838 František Krejčí. R. 1850 Václav Krejčí s manželkou Františkou, rozenou Vitvarovou. R. 1884 syn Jan Krejčí a Antonína Viková, r. 1918 zeť Petr Dědek z Chlumu s manželkou Annou, rozenou Krejčovou.

Jejich dcera Vlasta byla provdána za Václava Blažka ze Rváčova, který se do č. 25 přiženil. (Další děti: Marta se provdala za Václava Khuna z Valdic, Zdena provdána za Františka Žofku ze Zbraslavi u Prahy, Miloslava provdána za p. Pluhaře ze Železnice, Břetislav se oženil z Marií Bláhovou z Chlumu a Lumír (učitel) se oženil s Marií Václavcovou ze Lhoty čp. 63.) R. 1923 byla rozbořena stará stodola a postavena nová. R. 1955 přistavěna vzadu světnička a nově přestavěna světnice vedle vchodu. R. 1964 se zeť Václav Blažek a jeho manželka Vlasta rozhodli postavit si nový kamenný domek. V červenci toho roku se starý dřevěný domek z r. 1736 rozboural (s výjimkou opravených světnic, které se připojily k novému domku) a nový domek byl do Vánoc postaven. R. 1967 se syn Zdeněk Blažek oženil s Janou Kočovou z Prahy. R. 1971 nový plot, r. 1974 garáž, r. 1975 přístavba.

Čp. 26 – Kovárna

R. 1718 získal nově postavenou lhoteckou kovárnu i s veškerým vybavením od vrchnosti Václav Rašínský. Po něm r. 1744 Jiří Kozák. Tomu se v živnosti příliš nevedlo a z finančních důvodů musel lhoteckou kovárnu přenechat r. 1768 Václavu Endrysovi. Obec chtěla po vrchnosti část pozemku od kovárny, ale neuspěla. Aby v budoucnu nedocházelo k podobným tahanicím, bylo na zahradu ke kovárně vsazeno 8 mezních kamenů a pod ně zakopány střepy a kovářská okřij. R. 1799 byl Václav Endrys starší již sešlý věkem, špatně viděl, a tak kovárnu převzal jeho nejmladší syn, rovněž Václav, který celou kovárnu r. 1806 přestavěl. R. 1846 byl kovářem Václav Pacák a r. 1850 se po něm vystřídali ve Lhotě hned dva kováři – Jan Erban a Jiří Bílek. Od něho r. 1857 kovárnu převzal Josef Pavlů, ale r. 1859 se Jiří Bílek vrací zpět i s manželkou Anežkou. I ve zbylé druhé polovině 19. století se majitelé rychle střídali – r. 1882 Anna Pavlová (z čp. 7), r. 1883 František Buchar, krejčí z Kyjů, r. 1890 Františka Trojanová (roz. Kloboučková), r. 1896 František Buchar ze Žďáru, r. 1897 Jan Pokorný a Anna (roz. Pavlová).

Jan Pokorný zemřel r. 1938 a Anna rozená Podskalská ze Všechovic u Strakonic zemřela 24. 2. 1935. Dcera Marie Pokorná zemřela ve věku 31 let 14. 2. 1945 jako nešťastná oběť bombardování Prahy anglickými letadly při pádu bomby na všeobecnou nemocnici, kde byla zaměstnána. R. 1932 převzal domek čp. 26 syn Jan Pokorný a manželka Františka, roz. Nedohlídová ze Železnice. Dcera Jarmila se provdala r. 1953 za Bohumila Luňáka z čp. 3. R. 1953 si manželé Luňákovi k domu čp. 26 přistavěli bytovou jednotku, která dostala č. 26a. R. 1956 byl do dvora přistavěn dřevník a prádelna. R. 1969 přestavba domku, nové zdi a rozšíření o jednu světnici. R. 1971 B. Luňák přistavěl u domku rizolet, vyměnil na střeše cementové tašky za azbestové, dal nové žlaby a okraj střechy oplechoval. R. 1972 si přistavěl před vchodem verandu. R. 1973 zřízen před domkem nový drátěný plot v rámcích a cementová podezdívka za starý plot dřevěný. Dnes Bohumil Luňák.

Čp. 27

Původně gruntovní číslo 24. Grunt byl vystavěn r. 1697. O rok později se hospodaření v něm ujal Jan Čejka. Ten r. 1712 zemřel a zůstala po něm vdova Saloména. Ta se však již téhož r. znovu provdala, tentokrát za Samuela Šimáka. Od něho chalupu r. 1736 koupil Jan Čejka, syn původního majitele. R. 1772 získala stavení Anna Vojáčková. Ta se později vdala za Václava Červeného. R. 1801 zdědil chalupu Jan Červený. Oprávněným dědicem byl Václav Vojáček, toho ale vzali na vojnu do Milíčevsi, kde se nakonec i usadil a postavil si barák. Starý nápis na lomenici dlouho hlásal, že chalupu r. 1803 Václav Červený přestavěl. Poté chalupu vlastnil syn Jan Červený a r. 1844 jeho syn Václav Červený s manželkou Kateřinou (roz. Šmídová). R. 1857 Hynek Radimský. R. 1895 chalupu spravovala jeho snacha Anna Radimská (roz. Sedláčková z čp. 6). R. 1908 Jan Luňák (z čp. 44) s manželkou Františkou (roz. Menclová z Kyjů). Domek dědil synovec Václav Luňák z čp. 43. Aby domek nezůstal prázdný, bydlela tam příležitostně jeho matka z čp. 43, jelikož V. Luňák bydlel mimo Lhotu. R. 1951 se do domku přistěhovala rodina Petra Koudelky, která delší dobu bydlela v čp. 55. R. 1958 prodal Václav Luňák domek čp. 27 Petru Koudelkovi a jeho manželce Emílii (roz. Horčičkové z čp. 18). R. 1960 převzali syn Vl. Koudelka a jeho manželka Marie domek čp. 27 do svého vlastnictví. R. 1965 se stará chalupa s doškovou střechou rozbourala a na zahradě mimo, kde stál starý domek, si manželé Koudelkovi postavili svépomocí nový kamenný rodinný domek. Byl dostavěn r. 1966. R. 1968 přistavěn na zahradu dřevník. R. 1969 zřízen u domku takzvaný rizolet - nová místnost v podstřeší. R. 1970 provedena omítka domu. Nějaký čas zde bydlely dcery Olga a Vlasta s rodinami. Dnes manželé Koudelkovi.

Čp. 28

První záznam o chalupě čp. 28 je z r. 1766, kdy se po smrti své matky Doroty ujal hospodářství Jan Morávek. R. 1782 vlastnil chalupu Josef Morávek a od r. 1808 jeho syn, rovněž Josef. Po něm r. 1827 Jiří Morávek. R. 1834 Jan Červený s manželkou Annou (roz. Čejkovou). R. 1840 koupil chalupu František Bráborec a r. 1859 jeho syn Jan s manželkou Františkou. Chalupa celá vyhořela v červenci r. 1881. R. 1912 Hynek Tajchman z Brda a Marie, vnučka Bráborcova. Hynek T. opravil u domku propadlou lomenici. R. 1933 převzal domek nejstarší syn Josef Tajchman. Ten r. 1947 prodal domek čp. 28 Josefu Haratickému, rodáku ze Železnice, a jeho manželce Marii (roz. Šimůnkové z čp. 37). (Po prodeji domku se Josef Tajchman odstěhoval do pohraničí, ale po čase se přistěhoval do Železnice.) R. 1968 byl domek čp. 28 převeden na syna Ladislava Haratického. Dnes Apltauerovi.

Čp. 29

Na místě čp. 29 stával původně lhotecký grunt č. 18. První záznam o něm je starý skoro čtyři a půl století. Stojí v něm, že r. 1568 od Jana Zastudila a jeho manželky Doroty získal grunt Jiřík Duchkův ze Syřenova. R. 1572 získal grunt Valentin Němec ze Zámezí a od něho r. 1580 Jiří Jochmtál, který později používal jméno Prchlý. Grunt splácel deset let. Po jeho smrti se hospodářství ujal syn Jan Prchlý. R. 1612 koupil grunt Jan Teplý, ale již r. 1614 ho prodal zpět Janu Prchlému. Další záznam o prodeji je až z r. 1655, kdy po smrti Jiříka Prchlého (syn Jana?) koupil spustlou chalupu Matouš Morávek. Rodina Morávků držela tuto usedlost po řadu generací, kdy chalupa přecházela z otce na syna, skoro dvě století. R. 1684 Mikuláš Morávek, r. 1716 Jan Morávek, r. 1750 Václav Morávek, r. 1778 Josef Morávek (ten r. 1791 chalupu kompletně přestavěl) a r. 1816 Jiří Morávek. R. 1834 koupil chalupu Jan Sucharda a r. 1845 František Luňák. Ten oddělil část pozemku synovi Václavovi na stavbu domku (čp. 62). Zbylý pozemek se starou chalupou koupila r. 1882 Julie Riegrová, manželka železnického lékaře. Proto se zde říkalo "Doktorova chalupa". R. 1896 od ní Václav Bráborec s manželkou Annou, rozenou Řepkovou, ze Železnice. R. 1915 Marie Bráborcová z čp. 47. R. 1946 převzal chalupu syn Karel Bráborec s manželkou Annou. R. 1961 byla rozbořena u hospodářství stodola, a na jejím místě začal Karel Bráborec stavět rodinný domek, který byl zhruba dostavěn roku 1962. R. 1965 se provdala dcera Libuše za Jiřího Pražáka z Jičína, který se přiženil do nového domku čp. 29. Původní chalupa byla používána jako vejminek.

Čp. 30

I záznamy o čp. 30 sahají až do 16. století. Tehdy měl tento grunt číslo 19 a můžeme se dočíst, že ho r. 1592 od Jiříka Jirky koupil jeho syn Jan Spudich. V kupní smlouvě bylo řečeno, že pokud syn zemře dříve než otec, připadne grunt opět jemu. R. 1594 koupil chalupu od Jana Spudicha Jakub, syn zemřelého Lukše z Těšína. R. 1605 prodává grunt mlynáři ve Lhotě Železnické (jak se naše vesnice tenkrát jmenovala) Jakubu Vochvatovi. Od toho přešel grunt brzo na syna Martina, který ho již r. 1608 prodává Jiřímu Broučkovi. Podle něho vzniklo běžně užívané pomístné jméno (ještě na přelomu 19. a 20. století), kdy se pozemky s parc. číslem 413-434 označovaly jako Broučkovy poustky. Až zhruba před sto lety se vžilo označení podle nového majitele – Slavíkovy poustky. (Poustky nesouvisely fyzicky přímo s pozemky gruntu a i proto byly později prodány, jednalo se o pastviny nad rozcestím na Kyje, kde dnes stojí nové rodinné domky.) Jiří Brouček prodal celý grunt r. 1626 Martinu Honzákovi. Přidal mu k tomu i jednu krávu, za což mu M. Honzák přenechal vejminek u chalupy. Další prodejní smlouva je až z r. 1681, kdy od Jiřího Zámečníka získal grunt jeho bratr Matěj Zámečník. R. 1709 byla usedlost přestavěna. R. 1716 od Matěje Zámečníka syn Jiřík Zámečník. Vrchnost mu z kupní ceny 80 k. míš. slevila 27 kop za to, že jí odprodal část lesa nad "Poustkami". R. 1780 syn Jan Zámečník opět za 80 kop míš. Cena byla vrácena na 80 kop proto, že na přímluvu rektora Joannesa Klousala byl z vlastnictví koleje prodán les "Poustka" zpět ke gruntu za původních 27 kop. R. 1792 se po smrti Jana Zámečníka ujal gruntu Josef Zámečník. Začátkem 19. století snad chalupa do základů vyhořela. Alespoň tak se to mezi Lhoťáky tradovalo v ústním podání, než to o sto let později písemně zaznamenal J. J. Fučík. Stalo se tak údajně dopoledne na Velký pátek. Bylo to prý hlavně proto, že chalupa měla starou "valmovou" střechu. (Valmová se říkalo ve Lhotě, jinde v Čechách se používá označení valbová. Valbová střecha patří k velmi starému typu střech. Tvoří ji čtyři strany, které se protínají ve čtyřech rozích, čímž nahoře vznikne plocha hřebene. Střecha musí mít čtyři okapy a jako materiálu se na ni ponejvíce používalo slámy. To byl asi případ i chalupy čp. 30, když velký požár Lhoťáci přičítali právě "valmové" střeše. Tento typ střech se používal hlavně v rovinatých oblastech Čech a s nástupem tvrdších krytin (např. šindel) mizí v 19. století zcela z českých vesnic.) Podle nápisu na lomenici byla chalupa přestavěna r. 1836. R. 1893 nezletilý Josef Jenček (=Zámečníků). R. 1893 Antonín Šmíd ze Žďáru s manželkou Františkou, roz. Luňákovou z čp. 44. Antonín Šmíd byl v letech 1908-1911 starostou obce. R. 1913 byl v noci zavražděn cizím člověkem. Chalupu zdědil syn Antonín Šmíd s manželkou Marií, roz. Vajsovou, ze Železnice. R. 1919 vystavěl Antonín Šmíd v dolení zahradě výměnkářský domek, který dostal čp. 70. Protože byl stále prázdný r. 1948 jej zbořil. R. 1927 byla stará chalupa rozbořena a kousek vedle (na východ) byl vystavěn cihlový domek. R. 1965 zemřel Antonín Šmíd a hospodářství se ujal syn Josef. Ten byl se svými 186 cm nejvyšším občanem Lhoty. Dnes Alice Humpálová a Vratislav Blechta.

Čp. 31

Staré gruntovní číslo 30. Chalupa byla vystavěna r. 1739, kdy Václav Červený získal od svého otce ( rovněž Václava Červeného) polovinu luk a polí, které patřily k čp. 32 a jednu z parcel využil právě ke stavbě. R. 1772 Václav Červený, kterému bylo 70 let, již nestačil obstarávat hospodářství a to i s chalupou přešlo na syna Jana z prvního manželství. Po něm r. 1815 jeho syn Václav Červený. Dále stavení střídalo rychle majitele. R. 1827 chalupu koupil Jan Lešák, r. 1828 Jan Froněk a r. 1829 Václav Šmíd. Po něm r. 1847 syn Jan Šmíd a r. 1854 František Sedláček. Ten k pozemkům přikoupil kus zahrádky od čp. 48 (1875) a postavil novou lomenici (1878). R. 1880 koupil chalupu Václav Luňák (z čp. 44) a přikoupil k ní další pozemky. R. 1884 jeho syn František Luňák s manželkou Františkou. R. 1912 chalupu koupili manželé Jeriovi (František a Anna) z Branné. František Jerie padl v I. světové válce a hospodářství zůstalo na bedrech Anny Jeriové. Ta v něm hospodařila až do své smrti. Poté chalupu získal František Kobr s manželkou Johannou, kteří ji r. 1919 přenechali synovi Aloisi Kobrovi. Roku 1919 se Alois Kobr oženil s Annou Čejkovou z čp. 49. Děti: Alois, Hana, Josef, Jenda, Marta, Marie. Roku 1967 Alois Kobr prodal domek čp. 31 Dr. Elišce Fučíkové z Prahy, včetně pozemků ve výměře 4,29 ha a zahrady o výměře 129 arů. Nová majitelka byla svobodná a vázaná svojí praxí v Praze, a tak dřívější majitel A. Kobr bydlel v domku nadále až do Vánoc r. 1967, kdy se odstěhoval ke svému synu, který byl učitelem v Jílovém u Držkova. Domek tak zůstal neobydlen. Dnes využívá čp. 31 současný majitel Jan Fučík z Prahy k rekreaci.

Čp. 32

Staré gruntovní číslo 20. Nejstarší záznam o této chalupě je z r. 1569, kdy od Michala Spudicha přešla na jeho syna Pavla Spudicha. Ve smlouvě je vymíněno, že otec bude v chalupě bydlet až do své smrti. R. 1576, kdy zemřel Pavel Spudich, koupil chalupu Jan Jirků, který se oženil s bohatou vdovou, aby mohl splatit na stavení všechny dluhy. Od něho r. 1583 Vojtěch Matějův ze Soběraze. Ten ji r. 1606 prodal Jakubu Vochvatovi ze Lhoty, který ji koupil pro syna Mikuláše. Vojtěch Matějův si ale vymínil byt v chalupě k užívání a možnost chovat krávu. Navíc, kdyby se jeho dcera chtěla do dvou let vdát a měla o chalupu zájem, musí ji Mikuláš Vochvata prodat zpět. K ničemu z toho asi nedošlo, protože již r. 1607 kupuje celý grunt Martin Zalezlýho z Tužína a r. 1610 ho celý splatil. R. 1617 si vdova po Martinu Zalezlým Anna, vzala za muže Jana Matějíčka ze Březky, aby jí pomohl splácet dluhy, které ještě po jejím prvním manželovi zbyly. Po nich zůstal v chalupě sirotek Jan, od něhož koupil r. 1626 chalupu Jan Hrubýho s tím, že až sirotek Jan bude plnoletý, zaplatí mu „vejpravu". R. 1646 od Anny Kubiškové syn Jan Matějíček (zřejmě třetí v řadě).

Ten grunt zvelebil a ve výborném stavu ho r. 1683 získal jeho zeť Václav Červený. Po jeho smrti r. 1707 syn Václav Červený. R. 1749 byl grunt rozdělen vedví (dnešní čp. 31 a čp. 32). Čp. 31 s polovinou polí obhospodařoval syn Jiří Červený. R. 1773 již pro sešlost věkem nemohl hospodařit a chalupa přešla na nejstaršího syna Jana, který se měl o stavení starat až do dospělosti pravého dědice, mladšího bratra Matěje Červeného (tehdy jedenáctiletého). R. 1785, kdy bylo Matějovi 23 let a měl převzít grunt, se s ním jeho bratr vyrovnal. Koupil mu od Jana Svobody domek čp. 21 a přidal peníze na stavbu chléva a komory. Navíc všem svým sourozencům (3 bratři a jedna sestra) dal po 100 zlatých (což byl velký obnos, vždyť např. celý domek s pozemky pro Matěje stál 155 zlatých). R. 1800 po Janu Červeném jeho mladší syn, rovněž Jan. R. 1825 koupil stavení Karel Slavík, r. 1830 František Slavík a r. 1832 Jan Strnad. Dalším majitelem se stal r. 1855 Josef Podzimek a r. 1862 jeho nezletilý syn Jan. Celá chalupa vyhořela v říjnu 1872. R. 1888 po Janovi syn František Podzimek, tehdy také ještě nezletilý. R. 1925 koupil chalupu za 59.000 Kč Jan Fišera ml. z čp. 33. Prodávající Fr. Podzimek se odstěhoval do Valdic a jako vejminek mu mělo být ročně dodáváno 5 metráků obilí, 5 pytlů brambor, 3 metry dříví, 10 kg vepřového masa, denně 1l mléka, 2 kopy vajec, 1/2 kg másla na týden a část zahrady ve výměře 12 arů s ovocnými stromy. (Výměnek pobíral přes 20 let až do tragické události r. 1947, kdy při česání třešní na svojí zahradě spadl ze stromu a den nato ve Valdicích zemřel.)

Domek byl již kamenný, ale střecha byla tehdy ještě došková. Od koupě domku zde hospodařili rodiče Jan a Marie Fišerovi až do roku 1928, kdy hospodářství převzali Jan a Anna Fišerovi. Roku 1927 byl přistaven přístodolek a vodovod. Roku 1932 přistavěna stáka k stodole. Roku 1935 přístavba hospodářského stavení, zvětšen byl chlév a obytné přilehlé místnosti. Roku 1947 byla postavena dílna. Roku 1954 přístavba chléva pro koně, prádelna a koupelna. Roku 1956 převzal hospodářství syn Jaroslav a jeho manželka. Roku 1964 byly přestavěny světnice v obytném domě a rozšířena okna. Současní majitelé, manželé Němcovi z Prahy, využívají čp. 32 k rekreaci.

Čp. 33

R. 1789 od Václava Michka získal toto stavení jeho zeť Matěj Musil. R. 1824 se majitelem stal Josef Myslil a r. 1838 Jiří Krejčí. R. 1849 kupuje chalupu Václav Tippelt s manželkou Annou. Po nich r. 1878 lhotecký kolář František Kracík s ženou Kateřinou. R. 1893 koupil čp. 33 Petr Trojan (vlastnil i čp. 26). Od něho r. 1895 Antonín Novotný z Oujezdců a r. 1902 jeho nezletilý syn Jan Novotný (byl také jednou z lhoteckých obětí I. světové války). R. 1907 Jan Fišera s manželkou Marií (roz. Novotnou z čp. 20). Roku 1956 se Jan Fišera syn přistěhoval se svojí manželkou Annou do tohoto domku z čp. 32 a roku 1956 se starý domek rozboural a na jeho místě na nových základech postavil Jan Fišera svépomocí nový kamenný domek s menším hospodářstvím 3,30 ha. Dnes manželé Jaroslav a Květa Fišerovi.

Čp. 34

Staré gruntovní číslo 21. První zpráva o něm je z r. 1574, kdy od Anny, manželky Jana Nosa a dětí Evy a Lidmily, koupil hospodářství nový manžel Samuel. Od něho ale Anna Noska s dětmi kupuje usedlost r. 1578 zpět. Další zápis je až z r. 1656, kdy Ondřej Janovský prodává chalupu Janu Morávkovi. Po jeho smrti r. 1707 syn Martin Morávek. R. 1750 se ke vdově po Martinu Morávkovi, Marii, přiženil Matěj Vik. Od svého nevlastního otce převzal Jan Morávek grunt r. 1764. Správně by měl dědit nejmladší jeho bratr Matěj Morávek, vyučený řemenář, ale protože Jan na stavení mnohé zvelebil, s bratrem se vyrovnal a majitelem se stal on. R. 1783 vyměnil hospodářství s Václavem Vikem za mlýn čp. 41. Od něho ji r. 1787 koupil Václav Franěk. R. 1791 ale chalupa opět mění majitele, když ji kupuje Jiří Kopřiva pro svého syna Matěje. Jiří Kopřiva si zde vymiňuje do smrti hospodařit a bude-li se s ním syn snášet, daruje mu 1000 zlatých.

Od r. 1804 vlastnil usedlost Jan Věchet, po něm Josef Věchet (1815) a poté syn, opět Josef (1839). Ten byl i lhoteckým rychtářem. Od něho kupuje chalupu r. 1845 Josef Maťátko z Plušnice. R. 1862 syn Jan Maťátko. Chalupa vyhořela a celá byla znovu vystavěna r. 1865. R. 1913 zdědil chalupu syn Jan Maťátko s manželkou Emilií, rozenou Luňákovou z čp. 31. (Jan Maťátko byl od r. 1928 do r. 1931 starostou Bradlecké Lhoty.) Děti: Jan, František, Jarmila. Jan roku 1938 odejel tajně do Anglie, kde vstoupil do čsl. sboru a po válce r. 1945 se vrátil jako štábní kapitán s manželkou Mary, rodačkou z Ooventry. R. 1948 se vrátil s manželkou znovu do Anglie, kde přijal státní občanství anglické. Od r. 1970 je majitelem čp. 34 syn František Maťátko. Dnes František Maťátko ml.

Čp. 35

R. 1676 grunt č. 22, jemuž se od starodávna říkalo „Poustka„, náležel ke gruntu Lukáše Endrysa (čp.43), který toho roku synovi Janu Endrysovi postoupil třetí díl role a louku do společného užívání a téhož roku na novém pozemku dala vrchnost vystavět chalupu. R. 1686 Lukáš Endrys prodal svoji chalupu Martinu Honzákovi s polovinou polností. K polím jemu a jeho potomkům měl M. Honzák nechat volný průjezd (dnešní tzv. průhon mezi čísly 42 a 43). R. 1693 syn Jan Endrys. R. 1717 od J. Endryse syn Tobiáš Endrys za 100 kop míš. R 1762 po smrti Tobiáše Endryse získal od matky Anny chalupu syn Matěj Endrys za 81 zlatých ryns. 40 kr. Stavení bylo opraveno a při té příležitosti byl napsán na lomenici letopočet 1767. R. 1781 chalupu s přikoupenou zahradou a rolí za 100 zl. od Jana Morávka Jiří Jeníček za 81 zl. r. 40 kr. R. 1791 od věkem sešlého a hospodaření neschopného J.J. syn Jakub Jeníček za 450 zl. rynských. R. 1816 chalupu s pozemky syn Josef Jenček za 1000 zl. R. 1854 syn Josef Jenček za tisíc zl. R. 1881 syn František Jenček a Alžběta rozená Nožičková ze Studňan.

Fr. Jenček byl r. 1902 -1908 starostou obce. R. 1913 syn František Jenček a Jůlie rozená Berková ze Železnice. R. 1913 Fr. Jenčkovi st. odepsán odtud výminkářský domek, který má číslo 68 (vedle původní chalupy). Jejich děti se provdaly či oženily mimo Lhotu. R. 1960 se Fr. J. a J. J. přestěhovali z čp. 35 do výměnkářského kamenného domku čp. 68. Do domku čp. 35 se přistěhovala rodina K. Horáka, která se však r. 1962 vystěhovala, protože hrozila demolice. Od tohoto roku jest domek, bývalá hospodářská chalupa, neobydlen. Do stavení občas dojížděl syn z Prahy. Čp. 35 dnes slouží jako chalupa p. Bartůňkové.

Čp. 36

R. 1751 byl od statku čp. 37 oddělen Janu Vikovi ml. barák čp. 35, ke kterému patřily i dva kusy role („Bělizny„ a „U Lipiny„) a zahrádka okolo baráku. R. 1770 od Jana Vika vyměnil ten barák v ceně 29 zl. r. 10 kr. Václav Vik za půl selského gruntu (čp.37). R. 1789 když V.Vik pro sešlost věkem nemohl déle hospodařit, převzal chalupu syn Václav Vik za 150 zl. rynských. R. 1828 Antonín Vik za 600 zl. stříbra. R. 1837 František Vitvar a Františka za 1278 zl. R 1843 odkoupil od čp. 40 sedm jiter pozemků za 240 zl. (Ty poté r. 1849 koupil Ant. Endrys za 400 zl., z nichž část koupena potom opět k čp. 40 a část koupil notář Jan Hradecký ze Semil – proto se zde říkalo notářovo pole.) R. 1864 nezletilý Vincenc Vitvar za 1000 zl. r. R. 1877 a 1881 Jan Vik a Františka. Chalupa vyhořela r. 1878. R. 1884 k Františce spoluvlastník druhý manžel Fr. Luňák (též čp. 31). R. 1939 převzal hospodářství Alois Luňák a jeho manželka Aloisie roz. Pospíšilová ze Železnice. Alois Luňák hospodařil a byl mj. i dobrým včelařem. K chalupě přistavěl novou stodolu. R. 1966 převzala hospodářství Libuše Luňáková z Chotče. Dne 9. května r. 1971 hořelo v tomto stavení na půdě. Požár vznikl při vypalování včelích rámečků a lhotečtí hasiči ho naštěstí včas uhasili, takže škoda nepřesáhla 5 tisíc korun. R. 1972 byla zřízena na dvoře prostorná garáž pro auto.

Čp. 37

R. 1613 po smrti Václava Vojákova koupil od své matky a sestry Anny Matěj Voják tento grunt (č. 23). R. 1622 a 1623 splácel grunt Jan Pastucha z Nové Paky za manželku Annu, sestru zemřelého Matěje Vojáka. R. 1626 splácela Marta, vdova po Matěji V. Ta se téhož roku provdala za Eliáše Vika ze Syřenova. R. 1669 po smrti Eliáše V. syn Jan Vik ujal selský grunt za 300 kop míšeňských. R. 1724 od J.V. syn Václav Vik za 300 kop. R. 1751 od Václava V. syn Václav Vik za 310 kop m. Barák na gruntě vystavěný (čp. 36), starý V. Vik svému synovi Janovi za 25 kop m. postoupil. R. 1769 od Václ. V. bratr Jan Vik vyměnil barák (čp. 36) za půl selského gruntu za 361 zl. 40 kr. Kdyby Václav V. dědice neměl, tedy ten barák s přídavky opět ke gruntu připadnouti má. R. 1785 od věkem sešlého J.V. syn Josef Vik půl selské živnosti. R. 1818 dědil Fr. Vik za

Chaloupky pod horama, co se to stalo s váma...

Do titulu tohoto článku jsem si vypůjčil motiv z krásné české nostalgické písničky. Zdá se mi totiž velmi přiléhavý. Konec 19. a hlavně celé 20. století je dobou, kdy z vesnic a vesniček mizí tradiční dřevěné chalupy, stodoly, kůlny a špejchary. Nahradily je zděné domy, které jsou odolnější, mají lepší tepelné vlastnosti atd. - výhod bychomnašli celou řadu a je samozřejmé, že jim lidé začali dávat jednoznačně přednost. Chalupy přirozeně pomalu mizely i z údolí a kopců Podkrkonoší. I když jich zde ještě stále stojí více než v ostatních regionech Česka, je to pouhý zlomek původního stavu. Podívejme se na osudy chalup v Bradlecké Lhotě.

Čp. 1 - hospoda (U Zvonku)

I bývalá hospoda byla původně dřevěnou chalupou. Už první zprávy z druhé poloviny 16. století o ní hovoří jako o krčmě. Během 16. a 17. století se v čp. 1 vystřídala celá řada hostinských a jejich úplný výčet by byl zbytečný. Roku 1700 byla v hospodě postavena nová světnice a roku 1704 stodůl-ka. Jakékoli podrobnější zprávy o podobě chalupy chybějí, a tak si o jejím vzhledu nemůžeme udělat žádnou konkrétnější představu. Již roku 1732, za hostinského Karla Procházky, byla dřevěná chalupa přestavěna na kamenný dům. Po jeho smrti koupil hospodu jeho synovec Jan Kykal a od něho roku 1793 jeho zeť Jiří Žďárský. Rodina Žďárských vlastnila hospodu po tři generace až do roku 1857. Ve druhé polovině 19. století se majitelé rychle střídali, přičemž za Karla Krejčího 13. 10. 1877 hospoda vyhořela.

Z posledních majitelů můžeme jmenovat Josefa Mrázka z lhotecké hájenky (s ženou Kateřinou), který koupil čp. 1 roku 1903. Roku 1925 získal hospodu Václav Kalvach s ženou Marií ze Železnice (za 70.000,- Kč). O tři roky později ji prodali za 117.000,- Kč Františku Vikovi a jeho ženě Boženě z čp. 37. (Rodina Vikových žila ve Lhotě již od roku 1626, kdy se do čp. 37 přiženil Eliáš Vik ze Syřenova.) František Vik zde čepoval pivo více než 40 let až do roku 1969, kdy zemřel. (Nejprve jako majitel, a od roku 1955, kdy hostinská živnost přešla na Jednotu v Semilech, jako vedoucí.) Hostinskou se poté stala jeho manželka. Roku 1971 byla zbourána cihlová lednice a r. 1975 zřízena nová elektrická síť. Poslední půllitry s pěnivým mokem zde Božena Viková plnila roku 1978 - 22. 9. 1978 totiž ve věku 79 let náhle zemřela.

Končí tak minimálně 400 letá historie čp. 1 jako hospody. Sál hospody čp. 1 sloužil i jako kulturní centrum obce a to až do dokončení kulturního domu. Sehráno zde bylo bezpočet divadelních her - od roku 1900 zde hráli lhotečtí ochotníci, o šest let později se k nim přidal divadelní odbor spolku "Havlíček" a hasiči a r. 1920 i místní Sokolové. Poslední hra "Pivovar v Sojkově" byla sehrána r. 1962. Od roku 1922 cvičil na sále Sokol. Navíc se zde pořádaly silvestry, večírky, taneční zábavy, besídky a promítal se zde biograf. Šenkovna byla přirozeným místem pro schůze spolků. Dnes jsou prostory čp. 1 přestavěny.

Čp.2 - rychta

Tato chalupa byla postavena mezi roky 1654 a 1681 a to asi třicet metrů od svaté trojice přes státní silnici. Krátce po svém vzniku vyhořela a nová byla postavena po r. 1689. Během staletí prodělávala jen nutné opravy opotřebovaných částí a drobné přestavby. I proto byla vybrána, aby na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze r. 1895 reprezentovala lomnický region. Její typický architektonický ráz věrně ztvárnil lhotecký truhlář František Čejka (z čp. 49) v modelu, který pro účely výstavy vyrobil. Velmi zdařilý model podkrkonošské chalupy se v Praze líbil natolik, že byl po výstavě převezen do nově vzniklého Národopisného muzea v zahradě Kinských na Smíchově. Zde ho nepotkal osud většiny sbírkových předmětů a neskončil v depozitáři, ale byl umístěn přímo v expozici. Poslední obyvatelkou této chalupy byla paní Božena Krausová. Narodila se zde r. 1876 a zemřela ve stáří 86 let 25. října 1962.

Poté zůstala chalupa neobydlená a r. 1964 se jí propadla asi třetina střechy. O čtyři roky později se Památkový ústav v Praze rozhodl, že lhoteckou rychtu zachrání a převeze do Strážného, kde mělo vzniknout nové muzeum lidové architektury. Ještě téhož roku (1968) byl připraven transfer (zpracována fotodokumentace, každé prkénko popsáno a označeno plechovým štítkem). K samotnému rozebrání a převozu došlo až r. 1972. Důvodem tohoto zdržení bylo, že záměr vybudovat nové muzeum ve Strážném nebyl nakonec realizován. Proto Lhotecká rychta skončila v Kouřimi, kde se sbírají objekty z celých Čech. Vidět ji zde návštěvníci mohou od r. 1981. Do její světnice byl nakonec umístěn i výše zmiňovaný model přenechaný z pražských sbírek.

České skanzeny se v dnešní době po vzoru zahraničních snaží přilákat návštěvníky různými akcemi, ve kterých předvádějí činnosti ze života staré vesnice. Jeden takovýto projekt - pečení chleba v peci - se stal osudným i pro rychtu z Bradlecké Lhoty. Vzniklý požár chalupu výrazně poškodil (zničená střecha a podkroví) a její renovace si vyžádala značné finanční prostředky. Od roku 1999 má tak lhotecká rychta v kouřimském skanzenu novou střechu, která je věrnou kopií té původní. Mnoho fotografií Bradlecké rychty najdete ve fotogalerii.

Čp. 3 (U Luňáků)

Tato chalupa byla postavena před rokem 1727 Václavem Novoveským. Od tohoto roku patřila chalupa rodině Braborcových až do roku 1874, kdy se Ferdinand Braborec odstěhoval do Rakous. Chalupu prodal Tadeáši Grofovi z Čisté. Roku 1895 připadla jeho zeťovi Antonínu Jenčkovi a jeho manželce Marii. Roku 1913 kupuje čp. 3 Josef Blažek (z čp. 54) s manželkou Marií (rozenou Šálkovou z Holenic) a roku 1922 Antonín Luňák s manželkou Amálií (z čp. 62). Dřevěná chalupa zde stála až do r. 1964, kdy se ji Antonín Luňák rozhodl přestavět na zděný domek. Přestavbu provedl jeho syn Bohuslav Luňák, který nahradil dřevěné stěny jednu po druhé cihlami, zvýšil strop, vyměnil okna atp.

Čp. 4

Chalupa byla postavena Václavem Kozákem roku 1743. Po jeho smrti roku 1758 se ujal stavení jeho zeť Václav Svoboda. Jeho potomci vlastnili chalupu až do roku 1864, kdy ji vydražil Jan Černý. O rok později ji od něho koupil Josef Rudolf a roku 1907 jeho syn Josef Rudolf ml. Ten zde žil až do své smrti (r. 1930). Když o pět let později zemřel i jeho syn Václav Rudolf, koupili chalupu Václav a Anna Kulštejnovi. Jejich dcera Anna si vzala Josefa Svobodu z Moravy a Anna Svobodová zde žila až do r. 1996, kdy zemřela.